| Život: | Gymnasium studoval v Českých Budějovicích.
1890, 20. 9. přijat do noviciátu v Olomouci.
1892, 1895 studoval ve Vídni. 1893, 1894 klerik v Grazu.
1895, 25. 7. přijal kněžské svěcení v Grazu. 1896 dokončoval studium v Grazu.
1897, 1898 kantor, submagistr kleriků, kazatel a zpovědník ve Vídni.
1898, 22. 12. asign. do Prahy (Pražská kronika 31), 1899 kantor, sacrista major, kaplan ve Vídni.
1900, 1901, 1902 knihovník, kaplan v Praze.
1902, 6. 9. ustanoven syndikem pražského konventu. (pražská kronika)
1903, 1905 syndik, knihovník, receptor hospitum, mimoř. zpovědník Mil. bratří, kaplan v Praze.
1905, 22. 1. asignován do Litoměřic.
1905 v srpnu byl ustanoven za převora v Uherském Brodě.
1905, 30. 10. zvolen za převora v Olomouci, ředitel 3. řádu, kazatel, zpovědník dominikánek v Řepčíně.
1907 převor, ředitel 3. řádu, kazatel, zpovědník dominikánek v Řepčíně, promotor bratrstev sv. Růžence a Jména Ježíš v Olomouci.
1909, 1910 kazatel a zpovědník v Košicích.
1910, 23. 2. asignován do Prahy a ustanoven za syndika konventu. .
1910, 13. 12. podpřevor, farář, syndik, promotor bratrstev růžence a Jména Ježíš, pracoval ve spolcích, kazatel, zpovědník, receptor hospitum v Praze – 1911,
1912, 1913, 1914, 1915, 1916, 1917, 1918, 1919, 1922, 1925 podpřevor, receptor hospitum a farář v Praze, dt.
1929 podpřevor od 29. 12. 1928, pater provincie, syndik konv. , promotor růženc. bratrstva a Jména Ježíš, farář, arcibisk. notář, zpovědník bohoslovců v semináři a sester de ND v semináři a u sv. Jana, kazatel v Praze.
1932, 5. 1. podpřevor, Pater provinciae, syndik, promotor bratrstva růženc. a Božího Jména, farář, arcibisk. notář, řádný zpovědník N. D. u sv. Anny, mimoř. Zpov. Dominikánek v Krči a na Černé, kazatel v Praze.
1937, 15. 2. asignován do Plzně, superior, farář a zpovědník v Plzni.
1940, 13. 9. podpřevor v Plzni za převora, který byl internován v Zásmukách (za okupace).
1941 podpřevor, Pater prov. , farář, mimoř. zpov. sester de ND v Plzni- 1942,
1946, 2. 2. jmenován osobním děkanem. Farář, podpřevor, pater prov. , depositarius, mimoř. zpovědník sester
Notre Dame v Plzni.
„29. července 1945: P. Jindřich Saip, farář a podpřevor v Plzni oslavuje dnes padesátileté jubileum svého kněžství. Nádherně vyzdobený kostel, místnosti farní a velké starosti P. prokurátora – to vše svědčilo, že oslava jubilea bude veliká. Množství gratulací a darů svědčilo opět o tom, jak velice si váží věřící p. faráře. Z konsistoře jej jmenovali osobním děkanem. Protože zde není nyní žádný sál, nemohli jsme si svolat lidi, abychom se s nimi mohli domluvit na programu. Jen několik jednotlivců se do toho vložilo. V neděli, v den slavnosti, přijímal p. děkan blahopřání. Od 8 hod. vyhrávala pod okny fary kapela a shromáždilo se tam velké množství lidu. K 9 hod. vyšel průvod – kříž, hoši a dívky, za nimi skupiny krojované, Třetí řád, družičky, konvent, k jehož členům se přidružili 4 američtí důstojníci. Za doprovodu hudby vešel průvod do kostela. Kostel byl zaplněn do posledního místečka. Na kazatelnu vystoupil P. Josef Limpouch, profesor náboženství na zdejším gymnasiu, který se před týdnem vrátil z koncentračního tábora. Ve všeobsáhlém kázání vzpomněl jubilantových prací a zásluh. Po kázání přednesla družička báseň a pak byla slavná jubilejní mše sv. Po ní byly rozdávány upomínkové obrázky na tuto slavnost. Na chodbě františkánského kláštera byl pak připraven oběd, jehož se zúčastnilo asi 40 lidí (včetně členů kláštera). Mezi účastníky celé slavnosti byli: sestra a bratr jubilantův P. J. Saip O. Crucig. , náš P. provinciál Tomáš Dittl, p. prof. Limpouch, MUDr Hájek, rektor redemptoristů P. Jalovecký, kapitán našeho zahraničního vojska kněz P. Bernáček, přátelé p. faráře a pak naši kněží a bratři. Odpoledne byla na hříšti DTJ II. lidová veselice. Hudba dechová vyhrávala koncertní i taneční čísla, takže každý si přišel na své. Když přišel jubilant, zahrála hudba slavnostní pochod a lidé začali p. děkanovi tleskat. Všichni jeho hosté se zúčastnili této slavnosti. Pak dětská besídka předvedla svůj program za vedení pí učitelky M. Limpouchové. Pak následovalo nejkrásnější číslo odpoledne: česká beseda, kterou zatančili členové zdejšího SKM. Děvčata v krojích, hoši v černých kalhotách a bílých košilích. Bylo to překrásné. Při nástupu byli přivítáni velkým potleskem a také jím byli odměněni. Na zahradě pak byly ještě jiné atrakce: bufet (bez lístků! Prodávalo se vše volně), tombola a vydražení krásné pokrývky na stůl. Když jubilant povstal k odchodu, seskupila se děvčata v krojích a zatímco hudba hrála pochod, doprovodily dívky p. děkana až na faru. Večer byla ještě tancovačka v sále DTJ až do půlnoci, vše se velmi krásně vydařilo. My jsme měli radost hlavně z jedné věci: že p. děkan se dožil tohoto vzácného jubilea v plné síle a svěžesti duchovní i tělesné, že poznal, jak ho zde máme rádi a jak si ho vážíéme. Spousty blahopřání, které mu došly, svědčí o tom, jak je také jinde známý a vážený. Byl to překrásný den, nebylo ani příliš teplo ani zima, den, na nějž celá farnost a jistě i p. děkan, bude vždy vzpomínat s radostí. A jako jsme v kostele děkovcali Pánu Bohu za udělená dobrodiní p. děkanovi, tak si přejeme a vyprošujeme, aby dobrá a mocná ruka Boží ho provázela do šťastných dalších radostných let. Ad multos annos!“ (Plzeňská kronika I. , 438-439. zapsal P. Jakub Zemek).
„9. 6. 1947 do zdejší nemocnice byl převezen p. děkan P. Jindřich Saip, dlouholetý farář v Plzni V. Nikdy nebyl vážně nemocen, nyní se však ukázala slabost srdce. Zůstal v nemocnici na pozorování až do 21. 6. a ten den byl přivezen do konventu na vlastní žádost. V nemocnici neměl klidu. 14. 7. byl zaopatřen P. Norbertem subpriorem. Jeho stav se zhoršil, stále více slábne. 19. 7. byl opět převezen do nemocnice. 29. 8. o půl sedmé zemřel. V pondělí 1. 9. v 10 hodin sloužil slavné rekviem P. Tomáš Dittl, provinciál, za asistence P. Dalmáce a P. Prokopa. Kázání měl prof. Limpouch. Libera zpíval konvent. Z kostela vynesli rakev dominikáni P. Norbert, P. Karel, P. Josef a P. Valentin. Průvod šel Houškovou ul, tam rozloučení a autem byl převezen do Prahy, kde byl pohřben. Za Plzeň se zúčastnil P. převor Dalmác. V Plzni se zúčastnilo obřadů mnoho kněží i z okolí. P. děkan se narodil v Týně nad Vltavou, gymnasium studoval v Čerských Budějovicích, bohosloví ve Štýrském Hradci a ve Vídni. Působil v Olomouci, v Uherském Brodě, Litoměřicích, Košicích a nejdéle v Praze, kde byl znám jako neúnavný pořadatel poutí do Lurd. 1. 3. 1937 se stal v Plzni V. druhým farářem po P. Bártovi. Byl velice oblíben pro svou příjemnou povahu. Pracoval až do své nemoci neúnavně. Za okupace řídil po celý rok jako supprior celý konvent za převora, který byl internován v Zásmukách. Requiescat in Pace!“ (Plzeňská kronika I. , 489).
„2. září 1947 se konal z našeho kostela pohřeb + P. Jindřicha Saipa, osobního děkana a faráře z Plzně. Do Prahy byl převezen z Plzně a na žádost příbuzných pochován na Olšanech do řádového hrobu. V Plzni působil jako farář po 10 let, před tím dlouhá léta v Praze jako farář a prokurátor. K pohřbu se sjelo značný počet hostů téměř ze všech konventů. Slavné requiem měl P. provinciál, který v Pánu zesnulého i pochoval. Zpěv na kůru obstarali členové konventu a hosté. Účast na pohřbu byla veliká, početně zastoupeny byly sestry dominikánky všech zdejších domů. U hrobu se loučil případnou promluvou p. kanovník vyšehradský a vikář Pilík za lurdský spolek, a p. br. Dom. Klener za bratrstvo svatohorské. V obou splcích dlouhá léta působil v Pánu zesnulý za svého pobytu v Praze. “ (Pražská kronika 590-591)
1947, 29. 8. zemřel v Plzni ve věku 76 let, 56 slibů, pohřben 2. 9. 1947 v Praze. |