| Život: | 1885, 6. 9. přijat do noviciátu v Olomouci.
1887, 1888, 1889, 1890 klerik ve Vídni.
1890, 25. 7. přijal ve Vídni kněžské svěcení.
1891 studoval jako kněz ještě ve Vídni, 1892 studoval v Grazu.
1893 submagistr kleriků v Grazu, dokončoval ještě studia.
1894 sacrista major, cantor, submagistr kleriků, kaplan ve Vídni. 1894 v srpnu asignován do Prahy.
1895 knihovník a kaplan v Praze, od 1896 katecheta.
1897, 1898, 1899 vojenský kaplan u veteránů pluku Radeckého, katecheta, cantor, kaplan, kazatel, zpovědník v Praze.
1899, 4. 5. „převzal redakci Růže dominikánské. “ (Kronika)
1900, 1901, 1902 redaktor Růže dominikánské, předseda společnosti Růženc. výrobna, dt. v Praze.
1902, 9. 12. zvolen za převora v Uherském Brodě, ředitel 3. řádu, kazatel, zpovědník.
1903 redaktor Růže dominikánské, vojenský kaplan, katecheta, kantor, kazatel a zpovědník v Praze.
1905, 17. 7. zvolen za převora ve Znojmě, ředitel 3. řádu, kazatel, zpovědník spasitelek, katecheta.
1908, 6. 11. zvolen převorem v Olomouci, ředitel 3. řádu, promotor bratrstev, kazatel, řádný zpovědník dominikánek v Řepčíně.
1909 navíc jmenován novicmistrem a magistrem kleriků v Olomouci. Byl jím do roku 1912.
1911, 16. 11. zvolen za převora v Olomouci, ředitel 3. řádu, kazatel, řádný zpovědník dominikánek v Řepčíně. V roce 1913 převzal jeho funkci magistra noviců a kleriků P. Víceník.
1912, 11. 4. požádal o uvolnění z funkce převora ze zdravotních důvodů. Píše o plicním kataru, možná to byla
tuberkuloza. Z úřadu však uvolněn nebyl a jako olomoucký převor se účastnil 1914 provinční kapituly
v Praze. V roce 1913 je však už uváděn kromě funkce převora už jen jako ředitel 3. řádu, kazatel a zpovědník.
1914, 5. 5. zvolen za českého provinciála. Profesor náboženství ve Sv. Janu pod Skalou.
1917 jej pražská konsistoř jmenovala členem arcidiecezního sboru Consilium a vigilantia a superiorem sester
dominikánek v Čechách.
1918, 1919 profesor náboženství ve Sv. Janu, kazatel a zpovědník v Praze.
1920, 11. 10. zemřel v Praze při operaci po dlouholeté nemoci ve věku 54 let, 34 slibů. „Horlivý, nadšený, svatý kněz!“ (Plzeňská kronika I., 102) „11. 10. 1920 zemřel v nemocnici u Milosrdných bratří v Praze P. Fr. Guala M. Konečný, exprovinciál, na cukrovku. Týž trpěl již po mnoho let na tuto nemoc, až tohoto roku utvořily se na nohou vředy, jež hnisaly, takže byl upooután na lože. Když se bolesti zmírnily, odejel na krátko do Litoměřic, na to do Karlových Varů, kdež se mu stav jeho zhoršil, i vrátil se do Prahy, do nemocnice Milosrdných bratří. Tam po několika dnech (10. října), byla mu uříznuta pravá noha nad kolenem, ale druhého dne zemřel. Ve čtvrtek dne 14. října jest o 9 hod. zádušní mše, načež zemřelý pochován v řádové hrobce na Olšanech. “ (Pražská kronika 430) |